Harry Potter a Soumrak lásky - 28. Zrádce pod stromeček

Kapitola dvacátá osmá
ZRÁDCE POD STROMEČEK

„Všechny vás srdečně vítám v nevlídném sobotním dopoledni na Kouzelnických soubojích!“ zvolala přívětivým tónem profesorka obrany proti černé magii. „A už byste se mohli utišit, kdybyste byli tak laskaví,“ dodala už méně vlídně a celá Velká síň skoro okamžitě ztichla. Shiernová stála nad studenty na jednom z mnoha vyvýšených pódií, které zde byly nachystány místo kolejních stolů. V Síni bylo nashromážděno množství studentů nejen ze sedmých a šestých ročníků, kteří se mohli účastnit, ale také zde zůstala většina zvědavých mladších, poté co do sebe všichni vzrušeně naházeli snídani.
V místech, kde se obvykle nacházel profesorský stůl, stála obrovská tabule, která se tyčila skoro do stropu Síně. Na ní bylo vykresleno nespočet, zatím prázdných, úzkých obdélníků, které na ní tvořily jakousi pyramidu. Úplně nahoře byl o něco větší než ostatní jeden jediný rámeček.
„Nejprve bych požádala studenty prvních až pátých ročníků, aby se stáhli ke stěnám a nechali své starší spolužáky shromáždit se tady kolem mě. Hlavně ti mě potřebují dobře slyšet a také vnímat,“ prohlásila Shiernová s pohledem na bavící se skupinku děvčat z šestého ročníku Mrzimoru.
Po těch slovech nastalo spěšné a hlučné přeskupování. Z dálky to ode dveří pozoroval Snape a McGonnagallová, kteří měli spolu s Shiernovou, dozor nad celým soutěžním dopolednem. Když konečně vše utichlo, profesorka pokračovala.
„Jsem ráda, že jste se zde dostavili v tak hojném počtu, přestože účast na této akci není povinná. Skvělým simulantem byla nejspíše slíbená odměna, že?“ přejela je potměšilým pohledem a v ničí tváři nečetla vyložený nesouhlas.
„Takže, abychom začali ... Ze všeho nejdřív vás všechny, kdo se chcete zúčastnit, požádám, aby mi nahlásili svá jména a já vás zcela náhodně rozdělím do dvojic. Vaše jména se objeví úplně dole na té tabuli za mnou, jak vám už zcela jistě došlo. Pravidla jsou jednoduchá. Začátek souboje každé dvojici odstartuji buďto já, profesorka McGonnagallová nebo profesor Snape. Smí se používat jak verbální, tak neverbální zaklínadla, nejsou však povolena žádná kouzla, která by mohla způsobit soupeři vážnou fyzickou či psychickou újmu. Tohle zvlášť zdůrazňuji, tak si to laskavě zapamatujte! Každý souboj bude pouze a jedině přátelský! Zakazuji, abyste si tu mezi sebou vyřizovali nějaké osobní neshody! Jasné?“ zvýšila Shiernová nebezpečně hlas.
Shluk studentů souhlasně, ale ne příliš nadšeně, zahučel v odpověď.
„Výborně. Jednotlivé bitky nejsou časově omezené, cílem je připravit soupeře o jeho hůlku. Komu jako prvnímu vypadne, bude vytržena, či kouzlem odejmuta hůlka, prohrává a vypadává ze soutěže. Vítěz postupuje a v dalším souboji se utká s vítězem z jiné dvojice. Všichni budete moct sledovat průběh soutěžení na tabuli. Co se týče úplného vítěze, platí odměna padesáti bodů pro jeho kolej a pro něj samotného a člověka, kterého si vybere ... ale to si necháme na potom.“ přerušila Shiernová škodolibě svou řeč.
Několik studentů se zatvářilo notně zklamaně.
„Všechno jasné!?“ zvolala tázavě profesorka.
Souhlasně zabouřili.
„Tak jdeme na to!“

Zatímco si Shiernová zapisovala všechna jména, Hermiona postávala opodál spolu s Angelou, nevšímaly si výsměšných pohledů a tiše se spolu bavily.
„Mám teď fakt nějaké blbé období,“ stěžovala si zrovna Angela a poočku se dívala po Harrym, který se zrovna hlásil Shiernové. „Nejdřív na mě někdo shodil na schodišti brnění, Daria je na mě bůhvíproč pořád naštvaná, pak jsme se dost hnusně chytli s Harrym a nakonec jsem sebevražedně vyjela na Snapea. Ty schody mě málem zabily.“
„To věřím,“ pokývla Hermiona soucitně hlavou, která byla obeznámená s jejím trestem. „Byl tak naštvaný, že mi za to moje zastávání se tebe, jen ubral body a nedal mi trest. Já osobně momentálně nemluvím s Ronem, je to pořádný pitomec a Ginny s Dariou se prý taky do krve pohádaly.“
„Co se to tu v poslední době děje?“ kroutila Angela hlavou.
„No, to nevím. Nejspíš už ze sebe všichni chytáme ponorkovou nemoc, jak jsme tady pořád zavření,“ zabručela Hermy.
„Asi tak nějak,“ souhlasila Angela.
Po chvíli profesorka přešla s hrstí popsaných papírků před obrovskou tabuli, namátkou je rozhodila do vzduchu a jména se jedno přes druhé rozlétla k prázdným rámečkům. Za moment už se v nich zářivým písmem objevila jména a souboje mohly začít.
Sedmáci si ze začátku mysleli, že šesťáci pro ně nebudou taková potíž, ale to se sakra pletli. Mnoho z nich bylo opravdu dobrých. Ze začátku se na vyvýšených pódiích museli v soubojích hodně střídat, protože jich bylo moc, ale postupně se jejich počet zmenšoval, takže už to nebyl takový problém.
Harry, který v každé chvíli skoro přesně věděl, kde se Angela nachází a přesto se jí vyhýbal, jak to šlo, postupoval přes své souboje vcelku bez problémů. I Ron a Hermiona si vedli dobře, stejně jako Neville.
McTiczon z Mrzimoru, jemuž se komentování zřejmě velmi líbilo, a díky zrušení famfrpálu byl letos bez šance své umění uplatnit, poletoval po Síni a střídavě komentoval vývoje nejzajímavějších soubojů.
Mladší studenti, kteří nebojovali, nebo ti ze starších, kteří už vypadli, hlasitě povzbuzovali své kamarády. Bylo to opravdu rušné a zábavné dopoledne. Po nějakých dvou hodinách došlo na čtvrtfinálová kola.
Harry měl bojovat s Nevillem, Blaise Zabini s Ronem, Angela s Pansy Parkinsonovou a Ginny proti Darie. Hermiona bohužel vypadla v předchozím kole se Zabinim. V Síni se začalo vzmáhat napětí z nadcházejících bitek.
Všechny čtyři trvaly v celku dlouho. Harryho překvapilo, jak moc je Neville dobrý v obranných kouzlech, Zabini to neměl s Ronem taky zrovna jednoduché, Ginny a Daria po sobě šlehaly kletby stále stejně neúnavně a o Angele a Parkinsonové ani nemluvě. Angela jí očividně chtěla dát sežrat ty řeči, co neustále měla, když se provalilo to o ní a Harrym.
Nakonec se přece jen postupně zaplnily rámečky v semifinálových kolech. Nejdříve se tam objevil Harry, vedle něj pak Zabini a ve druhé dvojici Ginny, která dost hnusně sejmula Dariu a Angela. Pansy z jejich pódia odcházela uřícená a vzteklá.
Harry zabodl pohled do svého protivníka. Zabini si taky dlouho nedal pokoj s protivnými řečmi a poznámkami a teď se na něj urážlivě šklebil.
Angela a Ginny se měřily nenávistnými pohledy. Holkám souboj odstartoval Snape, klukům Shiernová a McTiczon ze sebe chrlil komentáře.
„Takže zatímco Potter a Zabini po sobě metají útočné kletby jednu za druhou, Rosierová s Weasleyovou kolem sebe ostražitě krouží a vyčkávají, co podnikne ta druhá!“ vyvolával McTiczon a vcelku přesně tím vystihl situaci.
Harrymu se otvírala kudla v kapse, když si vzpomněl, co všechno si od něj on a hlavně Angela museli vyslechnout a hodlal mu to pořádně oplatit. Blaise ale samozřejmě nebyl žádný tupec, brilantně se bránil a ještě na něj stíhal útočit. Harry se soustředil jen na něj, takže vůbec nevnímal, jak komentuje McTiczon dění a ani nevěděl, co se odehrává na vedlejším pódiu.
Angela a Ginny se navzájem vraždily pohledem. Angela věděla, že ji Ginny nemůže vystát a Ginny zase věděla, že to Angela ví a že je na tom podobně.
Pomalu kolem sebe kroužily a napětí mezi nimi stoupalo. Jen podvědomě Angela vnímala zuřivý souboj mezi Harrym a Zabinim. Postřehla, že Weasleyová sevřela pevněji svou hůlku a okamžitě reagovala. V jednu chvíli na sebe vyslaly silné omračující kletby, které se srazily uprostřed a odlétly prudce, ale neškodně stranou.
Angela na nic nečekala.
„Impedimenta!“ vykřikla, ale Ginny před kletbou vytvořila malý štít, který ji pohltil. Hned na to na ni vyslala svou vlastní a Angela zareagovala stejně. Jenže její štít kletbu odrazil a vymrštil ji zpět k Ginny. Ta se jí tak tak vyhnula, ale hned na ni vyslala odzbrojující kouzlo.
Angelu to ani v nejmenším nezmátlo, obranným kouzlem jej zlikvidovala a zaútočila znovu.
Zabinimu se podařilo Harrymu podrazit jakousi podivnou kletbou nohy, že sebou sekl na zem, ale hůlku držel stále pevně v ruce a ještě napůl vleže po něm metl kouzlo úplného znehybnění.
Blaise se mu na poslední chvíli vyhnul, ale na moment ho nečekaný útok vyvedl z konceptu a Harry toho okamžitě využil.
„Expelliarmus!“ zařval spěšně a Zabinimu vylétla hůlka z ruky a kouzlo jej odhodilo o dobré dva metry dál.
„Tak první zápas je u konce dámy a pánové! Do finále postupuje Potter!“ jančil McTiczon. „Jak to však dopadne s druhou finalistkou je nadmíru nejisté.“
Pozornost diváků i Harryho se teď soustředila na Ginny a Angelu, které spolu čím dál vztekleji a rychleji bojovaly. Žádná nevypadala na to, že by ji to sebeméně unavovalo, přesto bylo zřetelně poznat, že je Angela lepší a obratnější než Ginny.
Blaise si došel pro svou hůlku a rudý ponížením cestou z pódia hrubě strčil do Harryho. Ten, si toho skoro vůbec nevšiml, jelikož s úžasem pozoroval s jakou nenávistí se Angela i Ginny snaží tu druhou porazit.
Už tě mám plný zuby, ty malá děvko! klela Angela v duchu. Ginny vypadala, že přemýšlí nadmíru obdobně.
Útočily na sebe těmi nejhoršími kletbami, které znaly, a které ještě bylo dovoleno používat. Souboj byl ze začátku celkem vyrovnaný, ale teď už se souboj začal značně převažovat ve prospěch Angely.
Metala po Ginny kletby rychleji, jelikož bohatě využívala znalost neverbálních zaklínadel a donutila ji soustředit se jen na obranu. Angela ji nemilosrdně tlačila do kouta.
Nakonec se Ginny stalo osudným, že vyčarovala příliš slabý štít, kouzlo ji částečně zasáhlo, ztratila rovnováhu a v tu chvíli ji plnou silou zasáhlo Angelinino znehybňující kouzlo.
Angela prudce oddechovala a se zadostiučiněním zamířila k nehybné zrzce. Vyškubla jí hůlku z ruky a pevně se jí zadívala do záští sálajících očí.
„Radím ti dobře, Weasleyová,“ zasyčela tiše. „Nech mě konečně na pokoji, nebo toho budeš zatraceně litovat!“
Angela se postavila a uslyšela McTiczona.
„A máme tu velké finále! Tak kdo to bude? Budou se uzavírat sázky? Potter či Rosierová? I když jejich souboj asi bohužel nebude tak napínavý, když ti dva spolu jaksi ... mají bližší vztah,“ poznamenal McTiczon.
Pár studentů se uchechtlo, profesoři na jeho poznámku raději nereagovali. Shiernová nechala zmizet všechny pódia až na jedno a Angela a Harry na něj každý z jedné strany vystoupali. Nepohnutě se dívali jeden druhému do očí.
Nechtěli proti sobě bojovat, ale ani jeden by to v tu chvíli nepřiznal. Jejich zápas se škodolibým výrazem odstartoval Snape. Bez zaváhání začali útočit, ale od jejich předešlých zápasů se Zabinim a Ginny, to byl opravdu obrovský rozdíl.
Nebojovali tak zuřivě, ale útočili s rozvahou a nemilosrdně. Studenti nestačili zírat. Jejich souboj trval neuvěřitelně dlouho, protože byli oba dva stejně dobří.
Nakonec naprosto nečekaně oba najednou použili neverbální odzbrojovací kouzlo, které nebylo tak silné, jako když bylo vysloveno nahlas, ale účinné přece. Tím pádem nepostřehli útok od toho druhého, oběma jim hůlky vylétly z rukou a dopadly na zem dva metry za nimi.
Všichni na to chvíli němě zírali včetně Angely a Harryho.

„Takže!“ přehlušila Shiernová hlučící studenty a přitáhla k sobě pozornost finálové dvojice, která se do té chvíle měřila uznalými pohledy. „Rozhodli jsme se, že uznáme zápas jako nerozhodný! Máme tu dva vítěze! Tím pádem oba získávají pro své koleje padesát bodů a co se týče odměny ... Tu získávají rovněž oba, jen nebudou mít právo vybrat si k sobě někoho druhého. Ale vy všichni už byste určitě rádi věděli, co to je, že?“
Studenti napjatě zbystřili.
„Jak Harrymu Potterovi, tak Angele Rosierové nesmí po celý příští týden žádný z profesorů ubrat body či zadat školní trest.“
V Síni se zvedla bouře nevole a závisti.
„To není fér!“ řvali a pískali studenti. „To je bordel!“
„Ticho!“ vyštěkl ledově Snape a studenti se trochu uklidnili.
„Ovšem, aby si nemysleli, že si mohou dělat co chtějí,“ pokračovala trochu zamračeně Shiernová. „Každý profesor může zajít za ředitelem školy v případě vážného přestupku a ten jediný bude mít pravomoc udělit jim jakýkoli trest. Opakuji, že to platí pouze v případě vážného porušení školního řádu.“
Nebelvír Harrymu uznale tleskal, ale většina bradavických studentů se dál tvářila značně závistivě.

Sobota se rychle skulila k večeru a Harry mlčky odcházel z večeře. Šel zamyšleně a přemýšlel nad tím, jak bojoval proti Angele. Celou dobu se tvářila, jako by ji vůbec nezajímal.
S osobou, na kterou právě myslel, se zákonitě musel potkat ve dveřích. Angela nevědomky odcházela ve stejnou chvíli jako on. Podívali se na sebe a zůstali stát.
Hned však zase pohled od sebe odtrhli a vyšli ven do Vstupní síně. Stále beze slova se každý vydali svou cestou, postupně zpomalovali, až se zastavili a ve stejnou chvíli se prudce obrátili zpět.
„Harry?“
„Angelo?“
Zavolali oba najednou a nervózně se zasmáli. Se sklopenýma očima k sobě přistoupili blíž a postavili se tak, aby na ně z Velké síně nebylo vidět.
„Já ...“ začali oba znovu a rozesmáli se už upřímněji.
„Ty první,“ navrhla Angela.
„Ne, ty. Dám ti přednost,“ odporoval Harry.
„Jen mluv, začal jsi první.“
„To ty jsi začala první.“
Rozpačitě se odmlčeli, až nakonec, jako už poněkolikáté, v úplně stejnou chvíli tiše řekli:
„Promiň.“
Tváře jim prozářily úsměvy.
„Beru na vědomí,“ pronesla Angela rozzářeně.
„Já rovněž,“ přitakal Harry.
„Víš, měl jsi v lecčems, co jsi řekl, pravdu a já jsem přehnaně reagovala,“ mumlala Angela a přisunula se k Harrymu ještě blíže.
„Ne, to já jsem to dost přehnal,“ odporoval Harry. „Spoustu věcí jsem původně vůbec nechtěl vypustit z pusy. Opravdu se omlouvám. Nevěděl jsem, co vlastně říkám.“
„Už jsem na to zapomněla. A abys věděl, tak ten řetízek je zasunutý v nejhlubší části mého kufru. Slibuju, že už ho nebudu nosit, dobře?“
„Fajn,“ přikývl spokojeně Harry.
Angelu jen trochu bodlo svědomí, že měla u sebe ještě něco od Draca, co se neodhodlala sundat. Chvíli na sebe ještě koukali, než se na sebe vrhli, pevně se objali a jeden druhého vášnivě zlíbali. Angela se šťastně rozesmála.
„Bože, my jsme byli pitomí! Tak dlouho jsme spolu nemluvili kvůli takovým kravinám!“
„Strašně jsi mi chyběla,“ pronesl Harry láskyplně a líbal ji do vlasů.
„Nedalo se to bez tebe vydržet,“ oplatila mu Angela.
Šťastní, že se konečně usmířili, se k sobě tiskli a nevšímali si studentů, kteří procházeli kolem.
„A teď si něco navzájem slíbíme, ano?“ přitiskl si ji Harry k sobě ještě těsněji a vážně se na ni zadíval.
„A co to bude?“ otázala se zvědavě.
„Že už budeme odteď jeden ke druhému upřímní a nebudeme v sobě nic dusit.“
„Správně,“ souhlasila Angela. „Když nás bude něco trápit, hned to jeden druhému řekneme.“
„Až na jednu výjimku, že?“ dodal Harry tázavě.
„Ano, až na jednu výjimku,“ potvrdila Angela vážně. „Harry, máš pravdu, že se něco stalo a já ti o tom neřekla. Znáš už mě moc dobře na to, abych to před tebou skryla. Ale mám vážný důvod, proč ti o tom neříkám. Věříš mi?“
Harry pevně přikývl a předsevzal si, že už o tom nikdy nezačne a počká, až se mu to Angela rozhodne prozradit sama. Ruku v ruce se pomalu přes síň ke schodům.
„Kam se vrtneme?“ podíval se na ni Harry tázavě.
„Vždyť ty víš kam,“ odvětila Angela.
Svižně zamířili po schodech nahoru.
„Teď mě napadá, že bychom měli využít té odměny ze souboje, ne?“ poznamenal Harry cestou.
„Co tím myslíš?“ nechápala Angela.
„No, mohli bychom uskutečnit ten tvůj báječný nápad,“ řekl Harry a spiklenecky se na ni podíval.
„Jaký nápad?“ nevzpomínala si Angela.
„Víš, kde má Snape ložnici?“ zeptal se Harry místo odpovědi.
„Jo ...“ přikývla Angela a začínalo se jí vyjasňovat.
„A dokážeš se do ní dostat?“ pokračoval Harry s rošťáckým úsměvem.
„Harry, proboha, snad nemyslíš to, jak jsem se zmiňovala o Snapeových vlasech?“
„Co jiného?“ zubil se na ni Harry.
„Harry, neblbni. To byla jen náhodná myšlenka!“
„Je to skvělá příležitost, jak se mu alespoň trochu pomstít!“ bouřil Harry nadšeně.
„Tišeji, prosím tě. Tady mají i stěny uši. Já nevím. To je jako píchat klackem do vosího hnízda.“
„Snad se nebojíš?“ dloubl do ní provokativně.
„Vůbec ne!“ ohradila se Angela.
„Tak dokážeš se do té ložnice dostat?“ zeptal se Harry znovu, ale už šeptem.
Angela se začínala strašně spokojeně usmívat.
„Řekla bych, že ano. Nebude tam mít tak dobré zabezpečení jako je třeba na bráně. Jak ho znám, bude tam mít tak dvě varovné hranice a zamčeno nějakou složitější kletbou, ale pro mě to nebude žádný problém.“
„Bezva!“ rozzářil se Harry jak vánoční stromeček. „Už si živě představuju, jak se bude tvářit.“
„Já taky,“ pronesla Angela zasněně.
Byli už nedaleko Komnaty, když Harryho ještě něco napadlo.
„Hmm, jak to, že toho v podstatě umíš víc než Snape?“ zeptal se mírně zamračeně.
„No, od té doby co Pán zla začal před dvěma roky nabírat nové přívržence, musel každý z nich projít dost tvrdým výcvikem a třemi zkouškami, které on sám vymyslel. Když byl poprvé u moci, tak to tak nebylo. To je moje velká výhoda. Přesto bych se Snapeovi nechtěla postavit. On se v černé magii pohybuje o hodně déle než já. V tomhle ohledu bude určitě lepší.“
Harry pokýval hlavou a vtáhl Angelu za sebou do Komnaty.
„Tak, kdy to provedeme?“ zeptal se jí už uvnitř.
„Co nejdřív!“ odvětila Angela. „Tu výhodu s bodama a tresty nebudeme mít věčně. A já si jsem celkem jistá, že mu dojde, kdo to má na svědomí.“
„Budeme zatloukat, zatloukat a zatloukat,“ reagoval Harry.
„Nesmíme tam nechat nic, co by nás usvědčilo.“
„To je jasný. Angie, můžu se ještě na něco zeptat?“
Rozesmátá atmosféra poněkud polevila.
„No, jen se ptej. Máš zřejmě důvod,“ pronesla vážně.
„Já se tě rozhodně nechci nějak dotknout, ale ... je to pravda, jak jsi mi říkala, že ... prostě že jsi byla do Malfoye zamilovaná?“
Angela si povzdychla a zahleděla se jinam předtím, než odpověděla.
„Ano, je to pravda, Harry. Taky kvůli tomu jsme se kdysi s Dariou dost pohádaly, protože ona do něj byla úplný blázen, i když byl pro ni nedosažitelný. Byla přesvědčená o tom, že ji o něco ochuzuju, nebo co. Byly jsme taky pěkně praštěné.“
„Hmm, a Malfoy ...“ začal Harry.
„Už jsem ti přece řekla, že pro něj to, co se mezi námi stalo, nic neznamenalo,“ přerušila ho Angela. „Byli jsme trochu opilí a nějak se nám to vymklo z rukou. Sice mě dost bolelo, když navrhl, ať na to zapomeneme, ale postupem času mě to přešlo. Hlavně díky tobě, Harry,“ usmála se zase Angela. „Co jsem tě poznala, tak už nemyslím na jiného než na tebe.“
Harry už se úplně uklidnil. Vlastně mu mohlo být jedno, co kdysi mezi Angelou a Malfoyem bylo. Teď byla s ním, z očí jí zářila láska a to mu stačilo.
„A co budeme dělat teď?“ zeptala se Angela s přimhouřenýma očima.
„Můžeš hádat třikrát,“ usmál se Harry před tím, než ji něžně políbil.
***

Nakonec Angele zabralo půl hodiny, než se nepozorovaně dostala do Snapeovy ložnice s Harrym v závěsu. Okamžitě ho, i když spícího, zbavili vědomí, aby se náhodou neprobudil a pustili se do práce.
Ještě složitější bylo vrátit všechno zase tak, jak to bylo předtím a do postelí se dostali úplně vyčerpaní, ale ráno to rozhodně stálo za tu námahu.
Ve Velké síni už snídali skoro všichni, když se ve dveřích objevil Snape a nesl se k profesorskému stolu stejně nadneseně jako obvykle, aniž by si byl vědom toho, co se mu přes noc objevilo na hlavě. Angela a Harry spoléhali na to, že v jeho temné ložnici neviděli žádné zrcadlo, a to se vyplatilo.
Studenti postupně zvedali hlavy od talířů, jak kolem nich Snape procházel, nebo když do nich šťouchli jejich spolužáci a nevěřícně na Školního netopýra zírali. Hermiona poprskala Rona džusem, který pila, když jí na něj padl pohled a ten, když se začal rozhořčeně ohrazovat, okamžitě zmlkl, když mu Daria se smíchem otočila hlavu Snapeovým směrem.
Postupně se většina studentů začala nehorázně šklebit, jak se snažili zadržet smích a upřeně zírat do stolu.
Snape se posadil na své místo a podezřívavě přeletěl pohledem podivně ztichlou Síň. McGonnagallové vedle něj podezřele cukaly koutky a Hagrid na něj civěl s vytřeštěnýma očima.
„Podlehl jste nové módě, Severusi?“ zeptala se učitelka přeměňování dušeně, jak přemáhala smích.
„Prosím?“ obrátil se k ní Snape.
„No ... Vy o tom nevíte?“ ptala se McGonnagallová opatrně.
„O čem?“ nechápal totálně Snape a Angela i Harry, kteří je z dálky pozorovali, se u své snídaně přímo dusili smíchy.
„Podívejte se sám,“ podala mu McGonnagallová zrcátko, které nosila jako správná dáma stále u sebe.
Snape se do něj podíval ... a úplně zkameněl. Místo obvyklé záplavy splihlých černých vlasů, měl na hlavě křiklavě růžovou hřívu, spletenou do dvou copánků po stranách stažených jen velice jemně dozadu, zřejmě aby nepoznal, že něco takového má. A co horšího, měl na krátkých řasách nanesenou vrstvu voděodolné řasenky, takže vypadal jak buzerant. Celkově jeho vzhled působil opravdu nehorázně směšně.
Nejprve úplně zesinal a hned na to znachověl vzteky. Za celou tu dobu, co učil na škole, ho tak ještě nikdo neviděl. Prudce položil zrcátko na stůl, až trochu prasklo, ale to McGonnagallovou ani trochu nevzrušilo. Měla příliš práce s tím, aby si udržela klidný výraz.
Netopýr vyskočil od stolu a sežehl pohledem studenty, kteří se krčili u stolů a schovávali si tváře.
Prořítil se středem Síně se skřípajícími zuby, ani se neohlédl a vysmahl ven jak namydlený blesk.
Jakmile za ním zaklaply dveře, Velká síň vybuchla nezvladatelným řehotem všech přítomných. Všichni na chvíli zapomněli, kdo a kde jsou a smáli se, až je bolela břicha. Hagridovi se z očí kutálely obrovské slzy jako hrachy a otřásal se tak, že se klepala celá profesorská tabule, McGonnagallová byla celá rudá, někteří studenti se smíchy skutáleli pod stůl. Nikdo to nemohl zadržet. Srdečný smích ze všech tryskal jako vodopád.
Angela brečela smíchy. Ani nedoufala, že to bude vypadat tak dobře. Přidat mu ještě řasenku byl totiž její nápad.
To – se – nám – povedlo, doneslo se k ní od Harryho, který se rovněž málem skácel ze židle.

Po zbytek víkendu se Netopýr skoro vůbec neukazoval. Až když začalo vyučování, tak samozřejmě musel ze svého brlohu vylézt.
Angela na Snapeovy hodiny lektvarů opravdu nechodila, i když si tím koledovala o malér, tak jí až Harry později vyprávěl, jaká byla první hodina po výstupu s růžovými vlasy.
Opět černovlasý Snape před ně předstoupil poněkud toporně a přes ztuhlé rty jim zadal zhotovení dalšího nebezpečného jedového lektvaru, které probírali. Ron a Hermiona se na Harryho spiklenecky podívali. Samozřejmě jim totiž prozradil, kdo vylepšil Snapeovu image.
V hodině se příliš kolem studentů, kteří po něm nenápadně pokukovali, neochomýtal a většinu času seděl s ledovým výrazem za katedrou, ale později se přece jen vydal na obchůzku.
Jak se dalo čekat, delší dobu se zdržel u Harryho.
„Vím moc dobře, že v tom máte prsty, Pottere,“ zasyčel neslyšně, aby jej mohl vnímat jen Harry. „A nejspíš i ta malá čubka Rosierová, že? Ale to vám garantuju, že si to odnesete.“
Harry nereagoval a Snape se vzdálil.
Angela se musela znovu smát, když jí to Harry na chodbě před učebnou Obrany vykládal.
Někteří inteligentnější studenti si také domysleli, kdo to má nejspíš na svědomí a s úspěchem to roznášeli po škole. Ani jednomu to však nevadilo.
Když na Snapea ke konci týdne narazili, zahleděl se na ně tak nenávistně, až je zamrazilo. Proti jejich očekávání zamířil k nim, když se spolu po obědě bavili před knihovnou. Nejdřív pohlédli tázavě na sebe, pak na něj a čekali.
Došel až k nim a změřil si jejich pobavené úsměvy, které nedokázali skrýt.
„Máte nehorázné štěstí, že vám pro tento týden platí ta odměna, jinak už by Nebelvírská kolej neměla žádný bod a vy byste Rosierová myla schody až do konce školního roku,“ ucedil Snape s dobře tajenou zuřivostí.
„O čem to mluvíte, pane profesore?“ zeptala se Angela nevinně.
„Ze mě tady nikdo nebude dělat idiota!“ vyštěkl Snape. „A už vůbec ne zrovna vy dva!“
Harry ani Angela nic neřekli, jen jim nezvladatelně cukaly koutky, jak si ho vybavili zase s těmi růžovými vlasy.
Netopýr se dost děsivě ušklíbl.
„No, prosím ... Dobře se bavte. Dokud můžete! Však vás ten smích brzo přejde!“ usykl, prudce se od nich odvrátil a konečně odplul.
Oběma zmizel úsměv z tváří.
„Co tím jako myslel?“ zahučela Angela.
„To nevím,“ odvětil Harry. „Ale nelíbí se mi to.“
„Mě taky ne,“ souhlasila vážně Angela.
***

Zbytek listopadu uběhl jako voda bez nějaké větší změny. Desátého prosince začalo sněžit a vypadalo to, že hned tak nepřestane. Školní dny a týdny ubíhaly dál stejně monotónně. Jediné, co bylo na těch dnech trochu zvláštní, byla znovu ta podezřelá nečinnost ze strany Voldemorta a jeho Smrtijedů. Hodně studentů a učitelů však bylo přesvědčeno, že je to jen klid před bouří.
Měli očekávat spíše hurikán.

Ani se nenadáli a byly tu Vánoce. Školní pozemky zasypané sněhem, ovzduší jiskřilo mrazem, hrad vyzdobený jako obvykle nádherně a ... na prázdniny zůstávali v Bradavicích skoro všichni studenti. Odjeli jen někteří na výslovnou žádost svých rodičů. Většina kouzelnického světa však měla za to, že Bradavice jsou nejbezpečnější místo, kde se jejich ratolesti v dnešní době mohou nacházet.
Na večer před Štědrým dnem se rychle setmělo. Studenti se pomalu shromažďovali v přenádherně vyzdobené Velké síni.
Harry mlčky pozoroval Angelu sedící osamoceně u zmijozelské tabule, která si na ruce zamyšleně točila nějakým náramkem.
Angie, pojď si sednout k nám, navrhl jí spontánně.
Angela zvedla hlavu.
Ty jsi se asi zbláznil, ne?
Maximálně tak do tebe, odtušil Harry. Jsou přece Vánoce a co je komu potom u kterého stolu sedíš. No tak ...
To nejde, Harry, odporovala Angela.
A proč by to jako nešlo?
Harry od ní odvrátil pohled a zaměřil se Hermionu, která se spokojeně rozvalovala Ronovi v náručí. Asi před týdnem se konečně usmířili.
„Vadilo by vám, kdyby si k nám sedla Angela?“ zeptal se jich přímo.
„Ne, proč?“ usmála se Hermy. „Je to dobrý nápad.“
Harry bez okolků vstal, ani si nevšiml Ginnyina záštiplného pohledu a cílevědomě zamířil ke zmijozelským. Angela ho nesouhlasně sledovala. Nedbal na to, pevně ji vzal za paže a vytáhl do stoje.
„Harry ...“ pokusila se ještě Angela.
„Žádné výmluvy,“ přerušil ji Harry a za ruku ji táhl k jejich stolu.
Pár studentů se po nich sice ohlédlo, ale zřejmě se s nimi nikdo nechtěl otravovat před Vánoci. Po chvíli už se Angela úplně uvolnila, nechala se Harrym obejmout kolem pasu, kašlala na Weasleyovou, která se očividně dusila záští a žárlivostí a vesele se s triem i Dariou, která seděla kupodivu co nejdál od Ginny, bavila.
Doba pokročila a na nazdobených stolech se pořád neobjevovalo jídlo. Studenti se nespokojeně rozhlíželi a i Angele zaletěl pohled k profesorskému stolu. Nevěřícně vytřeštila oči.
„Lidi?“ ozvala se. „Kde jsou všichni profesoři?“ otázala se tiše.
„Myslím, že ve sborovně,“ odvětila Hermiona. „Mají tam nějakou poradu nebo co. Alespoň jsem něco takového zaslechla.“
„Dneska?!“ divil se Harry.
„Hmm,“ zahučela s nezájmem Hermy.
„A neměli by už končit? Už je docela dost hodin,“ pronesla Angela.
„No, to možná jo,“ souhlasila Hermiona. „A vždycky tu přece někoho nechávali. Není tu dokonce ani Filch.“
„To je nějaký divný,“ ucedil Harry a znepokojeně zabloudil pohledem ke zmijozelským. Skoro všichni se tam o něčem vzrušeně dohadovali a pohledy jim zalétaly ke dveřím.
„Prosím vás, nedělejte z komára velblouda,“ prohlásil Ron. „Beztak tam někde nasávají ...“
Náhle sebou Angela, Harry, Hermiona, Ron a Neville překvapeně škubli. Náramky Řádu je na malou chvíli začaly příšerně pálit, ale hned přestaly.
„Tak to už je fakt divné,“ uznal i Ron.
„Něco se děje,“ skoro zašeptala Angela a hlavou jí letěly myšlenky na to, jak dlouho byl teď od Voldemorta pokoj.
„Souhlasím,“ podotkl Harry.
„Měli bychom se pokusit alespoň někoho z profesorů najít. Nebo alespoň Hagrida,“ navrhla Hermiona.
Ve chvíli, kdy se postavili, dveře do Velké síně se rozlétly dokořán a dovnitř se jako velká voda vřítil sinalý Snape a zamířil si to rovnou k vyjevenému Harrymu.
Netopýr ho prudce popadl za límec a začal s ním třást jak s jabloní na podzim, které už padají jablka.
„Kdo je tím novým Strážcem?! Kdo?!!“ syčel bez sebe vzteky. „Vím, že ty to víš! Okamžitě mi to řekni, ty zmetku, nebo tě přerazím vejpůl!“
Nejbližší studenti na něj šokovaně zírali.
„Tak mluv! Slyšíš?!“ řval Snape Harrymu přímo od obličeje, který se konečně vzpamatoval a snažil se Snapeovy ruce od sebe odtrhnout.
„Okamžitě mě pusťte! Nevím, o čem to tu mluvíte!“ vyštěkl dost nakvašeně.
Angele pomalu začínalo svítat. Koutkem oka zahlédla, že zmijozelští zbystřili a někteří vztahují ruce k hůlkám. Nevěděla, proč to dělá, ale nenápadně seslala na všechny znehybňující kouzlo a otočila se zpátky k Harrymu, který se ještě nedokázal dotěrného Snapea zbavit.
„Zbláznil jste se!?“ vyjela na něj. „Nechte ho okamžitě být!“
„Podívejte se!“ vykřikla nečekaně Hermiona a ukázala k oknům. Většina studentů i Snape se podívala tím směrem. V dálce ve tmě na úrovni Zapovězeného lesa zahlédli červené a žluté jiskry. Blikaly a zase mizely. Velmi tlumeně byl slyšet také nějaký křik.
Snape nejprve úplně ztuhl, pak nečekaně pustil Harryho a stejnou rychlostí jakou přišel, tak se zase hnal ze Síně ven. Angela se s Harrym po sobě jen podívali a pustili se za ním, následovaní Hermionou a Ronem.
Vběhli do Vstupní síně ve chvíli, kdy Snape pozvedal hůlku proti obrovské zabezpečené bráně do hradu.
Angela ani Harry nepřemýšleli, jen vyškubli své hůlky a oba najednou je namířili proti Snapeovi.
„EXPELLIARMUS!“ zařvali a Snape odletěl hezkých pár metrů od brány a zastavil se až u zdi. Hůlka mu vypadla z ruky.
Oba k němu okamžitě zamířili a Angela sebrala ze země jeho hůlku. Otřesený Snape k nim vzhlédl. Ve Velké síni za nimi to začínalo vzrušeně hučet.
„Proč jste chtěl odemknout tu bránu!?“ vyjel na něj Harry.
Snape se jen ušklíbl. Angele náhle začalo skoro mrazit zápěstí. O vteřinu později si uvědomila, že je to náramek od Draca a cítila, jak se jí zvedá tep.
„Chtěl jste pustit dovnitř kámoše, co?“ pronesla vědoucně.
Harry se na ni udiveně podíval.
„O čem to proboha mluvíš?“
Snapeovi ale zmizel úšklebek z tváře.
„Harry, musíme pro někoho dojít. Nejlépe pro Brumbála,“ řekla Angela naléhavě.
Snape se překvapivě zlověstně rozchechtal.
„Čemu se jako smějete!?“ vyštěkl Harry.
„Na to už je pozdě!“ zasyčel Snape neuvěřitelně spokojeně. „Pozdě!“
„Co tím chcete kruci říct!?“ zvolal Harry se zlým tušením.
„Ten už vám nepomůže! Nikdy! Ten starý dědek už totiž konečně natáhl brka!“ zavyl Snape a znovu se začal skoro šíleně smát.


Pozn. autorky:
Tak, a teď už k tomu vánočnímu dárku, jak jsem slíbila. Doufám, že pro některé z vás jím je už tahle nová kapitola, ale naštěstí všechno vyšlo, jak jsem si představovala. Kdysi, není tomu tak dávno, tady v komentářích nemo navrhl, abych se pokusila o nějakou fotku (kresbu) Angely Rosierové. No, tak jsem se pokusila a vy můžete zhodnotit to, co z toho vylezlo. Už předem však všechny upozorňuju, že je to má vlastní tvorba, takže žádná sláva ani úžasné dílo to není, ale zkusila jsem to, no. :-)
Takže kdokoliv z vás, kdo má zájem, ať mi do komentářů napíše svůj mail, nebo se mi ozve na můj e-mail: Ana.T@seznam.cz a já mu ten můj výtvor s radostí pošlu.
Jen pevně věřím, že admini tuhle kapitolku do zítřka uveřejní, aby jste to dostali skutečně pod stromeček.
Jinak všem přeju Veselé Vánoce (tohle je fakt děsná fráze), samozřejmě kupu dárků od Ježíška a abyste se mnou byli stále tak spokojení jako dosud. Taky děkuju za všechny vaše komenty, kterými mě obdařujete a neželte, že není sníh. Vánoce jsou boží svátky i bez něj.
Mějte se všichni krásně!
Vaše Witch

PS: Jestli sis toho ještě nevšiml, tak ty Agraeli, už máš kresbu jako hlavní iniciátor na e-mailu!